O harmonice

Akordeon neboli harmonika je dechový vícehlasý hudební nástroj. Většinou se naní hraje v hostincích i při nějakých akcívh. Na akordeon se většinou hrají lidové a dechové písničky,mohou se hrát i nějaké etidy a skladby. Akordeon se ovláda tak,že pod pravou rukou máte klávesy a v levé ruce máte basy (knoflíky). Skládá se z kláves, z měchu, z basů a rejtříků. Harmoniku rozlišujeme také podle velikosti:

                             Velikosti jsou nástrojů:

• 60 basů - 26 kláves
• 48 basů - 34 kláves
• 60 basů - 34 kláves
• 80 basů - 37 kláves
• 96 basů - 37 kláves
• 120 basů - 42 (43) kláves                                                                                                                                    Příbuzné nástroje
• bandoneon
• koncertina
• melodeon
• heligonka                                                                                                                                                            Bas

• Basová část sa ovládá prsty levé ruky s výjimkou palce. Počet knoflíků je různý. Malé nástroje mohou mít 12-32 basů, střední mívají 48, 60, 72 nebo 96 basů a u největších nástrojů může počet basů dosahovat 120, 140 nebo 180. Větší rozsah se příliš nevyskytuje. Knoflíky jsou umístěny v několika řadách, které jsou od shora uspořádány takto:

  • 1. řada - pomocné basy (terciové tóny - velké tercie od základního tónu)
  • 2. řada - základní basy (základní tóny)
  • 3. řada - durové akordy (od odpovídajícího základního tónu)
  • 4. řada - mollové akordy (od odpovídajícího základního tónu)
  • 5. řada - dominantní septakordy (od odpovídajícího základního tónu)
  • 6. řada - zmenšené septakordy (od odpovídajícího základního tónu)

  • Někdy bývá za šestou řadu doplněna ještě 7. řada se zvětšenými kvintakordy, případně před první řadu druhá pomocná řada s malými terciemi.

    Popsaný systém standardních basů je nejběžnější, jeho nevýhodou však je, že neumožňuje hru melodií ve větším rozsahu než velká septima a vytváření libovolných akordů. Proto se u koncertních nástrojů vyskytuje chromatika, tzv. melodický bas. 

  • Může mít trojí uspořádání:

  • • Barytonový bas - nachází se před první řadou standardních basů blíže k měchu. Je seřazen ve třech řadách po půltónech. Většinou se rozsah pohybuje od kontra E až po cis3, samozřejmě se dá rozšiřovat pomocí rejstříků.
    • Konvertor - umožňuje přepínat jedinou sadu knoflíků do režimu standardních nebo melodických basů. Melodický systém obou hmatníků - nástroj vůbec neobsahuje standardní basy. Jde spíše o experimentální záležitost.                                                           Měch 

    • Měch je tvořen mnoha záhyby a slouží k čerpání vzduchu pro rozeznívání jazýčků diskantové i basové části. Přívod vzduchu k jazýčkům je ovládán klávesami. Změnou rychlosti pohybu měchu lze ovládat dynamiku hry. Základem měchu je tvrdý papír, části (rožky) jsou doplněny kůží. Povrch měchu (vnější strana) je polepen textilem, nebo papírem, někdy i s barevným motivem. Hrany jsou proti opotřebování vyztuženy kovovými rožky.

      Vpouštět a vypouštět vzduch z měchu bez rozeznění nástroje je možné pomocí ventilu umístěného na zadní desce těla basové části.                                                                                                                                                                                                Rejstříky

    • Ke každému tónu přísluší obvykle větší počet jazýčků, které se vybírají pomocí rejstříkových spínačů, umístěných v diskantové i basové části. Umožňují spínat tóny v několika oktávových polohách, dvojice mírně rozladěných jazýčků vytvářejí tremolo.